Existuje muž, který si jistě zaslouží titul „otec Evropy“, ale na oficiálních stránkách evropských institucí toto jméno chybí. Možná proto, že se na Evropu díval pragmaticky, nepočítal s nekonečnou rozpínavostí evropské unie a mezi evropské země nezahrnoval státy jako Turecko nebo Británie.
Nesouhlasil s kosmopolitními představami, že by se jednou lidstvo stmelilo v jednu „světovou republiku“. Kladl důraz na národní identitu a odmítal vznik jakéhosi jednobarevného „evropského národa“.
Naopak stál o prohlubování kulturních identit jednotlivých národů. Na protievropských a nacionalistických webech je démonizován jako člověk, který chtěl „zničit bílou rasu“. Což je možná dáno tím, že se na něho zaměřila nacistická propaganda, Adolf Hitler ho totiž osobně nenáviděl a říkával mu „židovský bastard“.
Tím mužem byl Richard Coudenhove-Kalergi. Jeho myšlenky jsou v době politické krize Evropské unie stále velmi aktuální, jakkoliv to zní jako klišé. A pro nás Čechy je o to důležitější postavou, protože v Čechách prožil velkou část života a byl v úzkém kontaktu s našimi politiky, především s prezidentem Tomášem Garrigue Masarykem.
Ještě dávno před tím, než vznikla Evropská unie, vytvořil Richard Coudenhove-Kalergi iniciativu, která měla za cíl sjednotit evropské národy do jedné unie.
Spojení evropských států mělo zabránit válkám, postavit rozhádanou Evropu na nohy a podpořit její ekonomický růst. Tato iniciativa se jmenovala Panevropská unie a existuje dodnes, jedná se o jednu z nejstarších fungujících proevropských organizací na kontinentu. Její historie je svázána i s českými zeměmi.
„Jihočeský rodák“ a známý T. G. Masaryka
Richard Coudenhove-Kalergi pocházel z jižních Čech z městečka Poběžovice, i když se roku 1894 narodil v Tokiu, kde byl jeho otec diplomatem. Matkou byla Japonka. Richard pocházel z velmi staré severobrabantské šlechtické rodiny Coudenhoveů, jejíž kořeny se táhnou do 11. století. Na počátku minulého století ale rodina sídlila na poběžovickém zámku. Coudenhove nebyl nacionalista, ale můžeme tvrdit, že byl vlastencem. Vzpomínal například na to, že se místní vůdci německých nacionalistů v jižních Čechách jmenovali Dworacek a Mrkwicka, kdežto oba na zámku bydlící Češi měli příjmení Rodenstein a Emmingerová. To Coundehoveovi ukazovalo, jak je nacionalismus směšný a zbytečný.
Od roku 1918 se začal angažovat na poli evropanství, velmi ho ovlivnila práce Pan-Amerika vydaná Alfredem Friedem v Curychu v roce 1910, v níž autor volá po vzniku panevropské unie po vzoru unie americké.
První Coudenhovův článek týkající se evropské problematiky se jmenoval Češi a Němci. V něm doufal, že se Češi a Němci dokáží sblížit a že v tom pozitivní úlohu sehrají čeští (dnes bychom řekli sudetští) Němci, kteří se podle něj měli stát mostem mezi oběma národy. Československo viděl jako jednu ze zemí, odkud by se budoucí unie evropských národů mohla vyvinout.
Svojí ideu na sjednocení Evropy poprvé představil v listopadu 1922 v článku „Projekt Panevropy„. Základem měl být vznikl takzvané Panevropské unie.
Vliv T. G. Masaryka
Osudovým se mu stalo setkání s prvním československým prezidentem T. G. Masarykem v roce 1919 (nebo 1921, údaje se rozcházejí). Jak jsme psali v dřívějším článku, Masaryk sám byl myšlenkou na sjednocení Evropy nadšen a několikrát se pro sjednocení Evropy vyslovil, mimo jiné v knize Nová Evropa.
Byl to T. G. Masaryk, kdo Coudenhovea představil řadě důležitých evropských státníků, zařídil mu československý diplomatický pas a postaral se o to, aby se Československo stalo jednou z několika zemí, které jeho Panevropskou unii financovaly.
Coudenhove, jako i jiní, Masaryka žádal, aby se stal „evropským Washingtonem“. Ten to odmítl s tím, že je již stár a není to hodno prezidenta republiky. Nicméně Masaryk prohlásil, že kdyby byl o 30 let mladší, vrhl by se do aktivního budování sjednocování Evropy. S Coudenhoveovou aktivitou souhlasil, schvaloval ji, věřil, že se Pan-Evropa jednou stane skutečností, ale domníval se, že ještě není vhodná doba. Dopodrobna nadšenému Evropanovi vyprávěl o nezdarech na vznik středoevropské unie nebo o plánech založení evropského svazu od Finska po Řecko, které Masaryk plánoval s řeckým vůdcem Venizelosem. O Masarykovi Coundehove napsal:
„Zárukou rozvoje mladé Československé republiky a smíření jejích národů je osobnost jejího prezidenta… Masaryk je přesvědčeným Panevropanem; jeho nejvroucnějším přáním je vybudování nové, jednotné Evropy… Dnes je Evropa společenstvím utrpení, zítra, snad, práce.“ – Richard Coudenhove-Kalergi, 1923
Masaryk nebyl jediný český představitel, s kterým se Coudenhove stýkal, ale jak bude uvedeno dál, měl kontakty mezi nejznámějšími osobnostmi tehdejší doby.
A vznikla Panevropa
Nejznámějším a zároveň nejvlivnějším dílem Richarda Coudenhove-Kalergiho byla v roce 1923 vydaná kniha Pan-Evropa, záhy byla přeložena do devíti jazyků, včetně češtiny. V každé knize byla přiložena přihláška do tzv. Panevropské unie. Nejvýznamnější buňka organizace vznikla ve Vídni, kde pak unie sídlila. Coudenhoveovy aktivity podporovala rakouská vláda, další buňky brzo vznikly v Berlíně, Paříži a také v Praze, kde se angažoval i Edvard Beneš. Druhý československý prezident, který později byl k projektu kritičtější, k českému vydání napsal:
„Vítám český překlad knihy, která šíří pochopení panevropského hnutí a věřím, že přispěje k prohloubení a rozšíření vědomí evropské sounáležitosti a k pokroku hnutí pro posílení a praktické vyjádření evropské solidarity v moderní zahraniční politice.“ – Edvard Beneš, 1926
V roce 1925 Coudenhove vydal Panevropský manifest v němž stálo mimo jiné, že „myšlence Panevropy musíme podřídit různorodost národností, vyznání i stranictví“. Od roku 1924 vycházel ve Vídni časopis Pan-Evropa. Coundehove definitivně prorazil v roce 1926, kdy se od 3. do 6. října ve Vídni konal první panevropský kongres, účastnilo se jej 2000 delegátů z 24 evropských zemí, dorazili dokonce Američané a Rusové (v čele s někdejším premiérem předbolševické prozatímní vlády Kerenským). Výzdobu sálu tehdy zdobily podobizny Kanta, Napoleona, Nietzscheho, abbé Saint-Pierra, Mazziniho, Huga a samozřejmě jednoho z velkých Čechů a autora koncepce sjednocení Evropy – Jana Amose Komenského.
Vztyčena byla i nová vlajka hnutí (na modrém poli zlaté slunce s červeným křížem a 28 paprsky jako 28 budoucími členy Unie). Sjezd nevylučoval ani členství Velké Británie v Panevropě a shodl se na tom, že Panevropa může existovat jen na demokratickém základu (proto se později „samo“ vyloučilo bolševické Rusko – Sovětský svaz).
Dnešní podoba vlajky Panevropské unie
Mezi členy Panevropské unie patřili mimo jiné Albert Einstein, Thomas Mann, Edvard Beneš, Otto von Habsburg, Charles de Gaulle, Aristide Briand, Konrad Adenauer, Franz Josef Strauss či Georges Pompidou.
V roce 1930 došlo k návrhu Panevropského paktu, který předpokládal vzniku Evropského svazku států. V roce 1927 přijal titul čestného prezidenta mezinárodní Panevropské unie francouzský ministr zahraničí. V tomto roce měla unie 13 národních sekcí. V říjnu 1932 se konal III. panevropský kongres, při zahajovací řeči Coudenhove-Kalergi varoval před NSDAP:
„Stalin připravuje občanskou válku – Hitler válku národů.“ – Coudenhove Kalergi, 1932
Oslabení hnutí a nacistický zákaz
Hospodářská krize s celým hnutím zatočila, ještě na počátku 30. let měla myšlenka miliony přívrženců, v roce 1932 již jen tisíce. Coudenhove odsoudil Hitlera a Stalina. Hitler v Německu a později Rakousku panevropskou literaturu zakázal a hnutí rozpustil. Hitler o Panevropě napsal: „Ekonomický osud Německa tváří v tvář Americe, zčásti se shodující s osudem jiných evropských národů, vede zejména v našem národě důvěřivé přívržence jistého hnutí k přání postavit proti unii amerických států podobnou unii evropskou a předejít tak hrozící celosvětové hegemonii severoamerického kontinentu. Panevropské hnutí se jim zdá být na první pohled něčím přinejmenším přitažlivým. Ano, hodnotili-li bychom dějiny podle ekonomických měřítek, mohlo by to snad být dokonce správné… Je očividné, že Panevropa je ideálem všech méněcenných a smíšených bastardů. To, že obzvláště vítá takové pojetí Žid, ji vede v konečném důsledku do rasového chaosu a zmatku, k bastardizaci a negrizaci kulturního lidstva a konečně k takovému snížení jeho rasové hodnoty, které umožní Hebrejci stojícímu stranou, aby se postupně stal pánem světa…“
Ne náhodou se tyto řeči podobají některým euroskeptickým názorům, které jsou samozřejmě upraveny pro dnešní dobu, místo Židů jsou to jen „mocní“ bankéři a politici, případně Bildeberg a jiné „konspirační“ skupiny.
Coudenhove o Hitlerovi a narůstajícím nacionalismu napsal:
„Evropský nacionalismus přijal ve svých nejkrajnějších podobách formy a metody, které se dají srovnat s bolševickými, a které se právě tak staví proti základům evropské kultury – proti humanismu a křesťanství, proti ideálům ušlechtilosti a duchovní svobody.“ – Coudenhove-Kalergi
Jasně se tak distancoval od nacismu, fašismu i komunismu. Ty do jednotné Evropy zkrátka nepatří. „Hitlerova válka je válkou náboženskou, právě tak jako kdysi třicetiletá válka. O duši a tělo Evropy bojují tři koncepce: bolševismus, nacismus a západní civilizace…“ řekl později v Americe.
Po roce 1933 Panevropa soustředila činnost ve Francii, Československu a Rakousku. Tyto tři země dotovaly Panevropu ze svých státních prostředků. V Československu nemělo hnutí takovou sílu, v době svého vrcholu v roce 1930 mělo u nás 2316 německých členů, 539 československých (z toho 104 Slováků) a 28 Maďarů. V roce 1929 v Praze vystoupil na setkání Edvard Beneš i sám Richard Coudenhove-Kalergi.
Anšlus Rakouska ukončil 14leté působení Panevropské unie, Coudenhove musel prchnout do Švýcarska, Francie a po Hitlerově útoku na Francii nakonec přes Lisabon do New Yorku v USA.
V americkém exilu
„Německému národu musí panevropská propaganda demonstrovat, že ho od panevropského míru odděluje jen Hitlerův režim a že rozhodnutí mezi touto nadějeplnou budoucností a ničivou a nevyhnutelnou porážkou závisí jen na jeho vůli… aby bylo možné tuto kampaň proti nacistickému režimu zorganizovat, je třeba, aby se spojilo úsilí francouzské a britské propagandy,“ napsal Coudenhove po vypuknutí druhé světové války v roce 1939.
V roce 1938 v knize „Vzniknou Spojené státy evropské?“ předpověděl tři možnosti vývoje v Evropě – buď připojení Evropy k Sovětskému svazu v důsledku sociální revoluce; ustavení hegemonie Třetí říše ve střední Evropě, která se pak válkou nebo pod hrozbou války rozšíří po celé Evropě (což se stalo); nebo dobrovolné sjednocení Evropy do konfederace svobodných a rovnoprávných národů. Třetí řešení je cílem panevropského hnutí. K tomu řekl:
„Paevropská unie odmítá myšlenku, že by se Evropa měla sjednotit za každou cenu, tj. za cenu své kultury a svobody. Odmítá extrémní pacifismus, který je připraven kulturu a svobodu obětovat míru. Dává přednost tomu, aby se evropské sjednocení odložilo na pozdější dobu, než aby se uskutečnilo v blízké budoucnosti pod nadvládou bolševické nebo nacistické diktatury…“ – Coudenhove-Kalergi, 1938
V USA se snažil agitovat za myšlenku evropského sjednocení. Což se mu ke konci války vcelku dařilo.
Pozoruhodné bylo jeho předpovídání budoucnosti. Předpověděl budoucí vývoj, například rozpad Československa, vynález jaderné bomby či vznik studené války a její negativní vliv na Evropu.
Návrat do vlasti – do nesuverénní Evropy
Po válce, v roce 1946, se Coudenhove vrátil do Evropy. Nelibě nesl, že o osudu starého kontinentu rozhodují cizí mocnosti – především USA a Sovětský svaz, tehdy ještě spolu s Británií. „Amerika, Velká Británie a Rusko se nikdy nemohou dohodnout na takovém řešení evropského problému, které by skutečně odpovídalo přáním Evropanů.“ Proto chtěl ihned po válce vytvořit autoritu a novou legitimitu na demokratických základech. „Pro Evropu a celý svět by bylo neštěstím, kdyby v omezeném evropském prostoru opět vznikly dva tucty suverénních národních států.“ Proto byl pro vytvoření ustavujícího shromáždění, které by připravovalo evropskou ústavu. A cítil, že jeho projekt má opět podporu:
„Kohokoliv jsem potkal – politiky a žurnalisty, šoféry i číšníky – ihned jsem se ptal, co si myslí o představě Spojených států evropských a všichni mi odpovídali stejně: Ano, kdyby jen to bylo možné! To je jediná záchrana!“ – Coudenhove-Kalergi, 1946
Coudenhove viděl, jak nacionalismus skomírá. Dřívější proklamace o nutnosti suverenity národních států se ukázaly jako liché, protože Evropu dostaly do další války.
Byl v kontaktu s Charlesem de Gaullem a Winstonem Churchillem, podporoval „otce zakladatele EU“ Konrada Adenauera, Roberta Schumana a Alcida de Gasperiho. Neshodl se ale s některými představiteli nových proevropských hnutí, třeba s Unií evropských federalistů, kteří chtěli Evropu jako most mezi západem a východem, kdežto Coudenhove prosazoval suverénní Evropu, která se bude bránit sovětskému ohrožení. Přesto byla obnovená Panevropská unie ochotna podporovat „každou proevropskou iniciativu“. Chtěla sdružovat evropské patrioty. Odmítal byrokracii, řekl, že nejde o evropskou ústavu, ale duši Evropy. Horlil za proevropskou „propagandu“, protože, jak řekl, všichni okolo se propagují, jen Evropa samu sebe nepropaguje.
Byl to ale Coudenhove-Kalergi, kdo navrhl, aby se evropskou hymnou stala Beethovenova Óda na radost, bezpochyby vlajka jeho Panevropské unie ovlivnila podobu evropské vlajky, kterou nyní užívá i Evropská unie. On propracoval myšlenky evropského parlamentu, měny, banky, armády apod. Kvůli ale různým neshodám, například i s Charlesem de Gaullem, odstoupil z čela Evropského hnutí.
Richard Coudenhove-Kalergi už nezažil ospravedlnění své politiky v sedmdesátých a osmdesátých letech. Zemřel 27. července 1972 ve vorarlberském Schrunsu. Je pohřben v Grubenu u Gstaadu ve švýcarském Oberlandu.
V knize Evropa se probouzí napsal:
„Společná řeč, společný osud, stejné klima, stejné životní zvyklosti, stejné promíchávání krve spojily určité skupiny Evropanů v národy. Tyto národy jsou duchovní společenství, většinou utvářená a spojovaná řečí. Považují se však za společenství krve a vynalézají mýtus společného původu… Jednoho dne ovšem přijdou národy Evropy k poznání, že jsou obětí ohromného podvodu. Že skutečnost jejich jazykových rozdílností je zneužívána demagogy bez svědomí a šílenými polovzdělanci k tomu, aby se mezi sebou vzájemně napadaly a ohrožovaly svoji společnou budoucnost.“
Coudenhoveova vize sjednocené Evropy byla na hony vzdálená tomu, aby chtěl rozpustit historickou realitu států nebo přirozená práva národů a národnostních skupin v utopii amalgamované evropské jednoty, stojí v doslovu českého vydání Pan-Evropy. Jeho základní teze byla spíše střízlivá a reálně politická a vycházela ze společných zájmů všech Evropanů:
„Dnes, kdy budoucnost Evropy oproti ostatním světadílům stojí ve hře, sbližují se denně stále více zájmy národů… Ze strašné krize, ve které se dnes nacházejí, se mohou dostat buď jako spojení Evropané, nebo vzájemně do sebe zahryznutí vykrvácejí na vzájemná poražení.“ – Coudenhove-Kalergi, 1934
Zdroje:
- Masaryk, T. G.: Nová Evropa, stanovisko slovanské, Dubský : Praha 1920
- RICHARD N. COUDENHOVE-KALERGI. Pan-Evropa. 2. čes. vyd. Praha: Panevropa, 1993. ISBN 9788090003477.
- VEBER, Václav. Dějiny sjednocené Evropy: od antických počátků do současnosti. 3., dopl. vyd. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2012. Dějiny států (Nakladatelství Lidové noviny). ISBN 978-80-7422-183-5.
[frontpage_news widget=“240″ name=““]