Jak se volí Evropská komise? Srovnání s Vládou České republiky

Volby do Poslanecké sněmovny

Volby do Evropského parlamentu

Volby do Poslanecké sněmovny se konají každé čtyři roky. Účastní se jich jednotlivé politické strany či koalice stran.

Volby do Evropského parlamentu se konají každých pět let. Účastní se jich takzvané evropské politické strany, které se skládají z politických stran členských států.

 V Česku je například ČSSD součástí Strany evropských socialistů a ANO je součástí Aliance liberálů a demokratů pro Evropu.

Před volbami se podle interních stanov kandidujících politických stran sestavují kandidátky pro jednotlivé volební obvody.

Před volbami se schází lídři stran členských států a volí si lídry jednotlivých evropských politických stran.

 Lídrem vítězné Evropské lidové strany byl ve volbách v roce 2014 člen bavorské CSU Manfred Weber.

Tradičně se na několika televizních stanicích vysílají předvolební debaty předsedů či lídrů kandidujících politických stran.

Nově se od roku 2014 pořádají předvolební debaty lídrů jednotlivých evropských stran. V Česku se debaty v televizi nevysílaly, ale je možné je sledovat online.

Volby jsou vyhlášeny prezidentem republiky.

Samotné volby jsou v jednotlivých členských státech vyhlášeny k tomu pověřenými ústavními činiteli. O termínu konání voleb rozhoduje Rada Evropské unie.

Volí se poměrným systémem ze stranických kandidátek. Volebními dny jsou v Česku pátek a sobota. Česká republika je při volbách do poslanecké sněmovny rozdělena do čtrnácti volebních obvodů totožných s krajským uspořádáním.

Volí se poměrným systémem podle zvyklostí daných zemí, a to na základě stranické kandidátky jako u nás anebo na základě systému jednoho přenosného hlasu jako třeba na Maltě.

Stejně tak volební dny podléhají místním zvyklostem, například v Česku se volí v pátek a v sobotu, na Slovensku se volí pouze v pátek. Některé země jako Česko nebo Německo tvoří jeden volební obvod s jedinou kandidátkou, jiné země jako Polsko nebo Itálie se dělí na více obvodů.

Poslanecká sněmovna

Evropský parlament

Do poslanecké sněmovny se volí 200 poslanců rozdělených mezi jednotlivé volební obvody podle počtu obyvatel. Konkrétní počet mandátů pro volební obvod se vypočítává až na základě výsledků voleb.

 Po volbách v roce 2013 například sedí v poslanecké sněmovně 22 poslanců zvolených v Moravskoslezském kraji.

Do Evropského parlamentu se v současné době volí 751 europoslanců rozdělených mezi jednotlivé  volební obvody podle počtu obyvatel.

Počet poslanců Evropského parlamentu i rozdělení mandátů se s přijímáním nových členských států v minulosti měnilo. Po volbách v roce 2014 sedí v Evropském parlamentu 21 českých europoslanců.

Do poslanecké sněmovny se dostávají ty strany, které v celkových výsledcích získaly alespoň 5 % hlasů.

Do Evropského parlamentu se dostávají ty strany, které v jednotlivých obvodech získaly alespoň 5 % hlasů.

Rozdělení mandátů mezi volební obvody se rozpočítává poměrně podle počtu odevzdaných hlasů v jednotlivých krajích.

V rozdělení mandátů mezi členské státy se uplatňuje princip degresivní proporcionality, což znamená, že menší obvody získávají v přepočtu větší počet mandátů, než by jim příslušel čistě podle počtu obyvatel.

Nejlidnatější Německo má 96 europoslanců, což je šestnáctkrát víc, než má nejméně lidnatá Malta (6). Avšak populace Německa je zhruba 178krát početnější. 6 europoslanců je zároveň stanoveno jako minimální počet zastupitelů a 96 jako maximum.

Zvolení poslanci se v poslanecké sněmovně sdružují do poslaneckých klubů podle své stranické a ideologické příslušnosti.

 Členové TOP 09 jsou součástí poslaneckého klubu TOP 09 a Starostové společně se členy hnutí Starostové a nezávislí a členem hnutí Starostové pro Liberecký kraj, s výjimkou poslance Karla Turečka, který kvůli neshodám přešel do poslaneckého klubu ANO.

Zvolení europoslanci se v Evropském parlamentu sdružují do politických skupin podle své stranické a ideologické příslušnosti.

 Členové Aliance evropských konzervativců a reformistů (v Česku zastoupené ODS) je součástí skupiny Evropští konzervativci a reformisté společně s Evropským politickým hnutím, jednou přidruženou politickou stranou a dvěma nezávislými europoslanci.

Premiér

Předseda Evropské komise

Prezident republiky jmenuje předsedu vlády a pověřuje ho sestavením vlády.

Představitelé jednotlivých členských států navrhují kandidáty na předsedu Evropské komise a hlasují o nich v Evropské radě.

Předsedou vlády obvykle bývá předseda vítězné politické strany.

Předsedou Evropské komise obvykle bývá lídr vítězné evropské politické strany.

Pověřený předseda vlády se během povolebních vyjednávání snaží domluvit s ostatními politickými subjekty na sestavení koalice s většinovou podporou poslanecké sněmovny.

V minulosti se již stalo, že lídr vítězné strany neměl reálnou šanci vytvořit koalici s většinovou podporou a prezident v tomto případě jmenuje premiérem někoho jiného, zpravidla lídra v pořadí druhé vítězné strany.

Získá-li kandidát kvalifikovanou většinu hlasů v Evropské radě, předstupuje před nově zvolený Evropský parlament, který tuto volbu prostou většinou potvrdí, nebo zamítne. V případě zamítnutí kandidáta musí Evropská rada po během jednoho měsíce navrhnout kandidáta nového.

Vláda

Evropská komise

Vláda České republiky se skládá z nestálého množství členů, z nichž každý dostává na starost specifickou oblast. Po roce 1993 mívaly české vlády mezi 15 až 19 členy. Nominace jednotlivých ministrů vyplývá z interních vyjednávání stran budoucí vládní koalice či vítězné strany, je-li schopna získat většinovou podporu poslanecké sněmovny sama.

Evropská komise se skládá z 28 členů, z nichž každý dostává na starost specifickou oblast. Z každého členského státu je nominován jeden člen Evropské komise. Budoucí eurokomisaři jsou ve spolupráci s pověřeným předsedou Evropské komise vybíráni vládami jednotlivých členských států.

Hlasování o důvěře vlády

Schválení Evropským parlamentem

Nejpozději 30 dnů po jmenování premiéra a ministrů musí vláda předstoupit před poslaneckou sněmovnu,  která hlasuje o její důvěře. Pro vyslovení důvěry vláda potřebuje podporu nadpoloviční většiny poslanecké sněmovny.

Evropská komise v plném složení musí být schválena Evropským parlamentem prostou většinou hlasů. Evropský parlament má možnost vyslechnout jednotlivě každého komisaře a v případě nesouhlasu požadovat jeho nahrazení.

V případě, že vláda nezíská důvěru, jmenuje prezident nového premiéra. Pokud vláda nezíská důvěru ani na druhý pokus, jmenuje prezident premiéra na základě návrhu poslanecké sněmovny.

Poté, co je předseda i se všemi komisaři schválen Evropským parlamentem, je komise v konečném složení jmenována do úřadu Evropskou radou.

Vyslovení nedůvěry

Vyslovení nedůvěry

Skupina minimálně 50 poslanců má možnost vyvolat hlasování o nedůvěře vlády. Pro vyslovení nedůvěry je nutná nadpoloviční většina poslanecké sněmovny (101 poslanců). V případě vyslovení nedůvěry musí vláda předložit demisi prezidentovi. Vláda má možnost propojit hlasování o vládním návrhu zákona s hlasováním o důvěře vládě.

Skupina minimálně 76 europoslanců má možnost vyvolat hlasování o nedůvěře úřadující Evropské komisi. Pro vyslovení nedůvěry a následné rozpuštění celé komise je nutná dvoutřetinová většina Evropského parlamentu (v současnosti 376 europoslanců).

Prezident republiky může na návrh premiéra odvolat člena vlády.

Představitelé členských států mohou prostřednictvím hlasování prostou většinou v Evropské radě nařknout jednotlivé komisaře z neplnění povinností. Obviněný komisař se poté hájí před Evropský soudním dvorem, který může nařídit jeho odvolání.