Václav Havel podporoval myšlenku Evropské unie, ale také ji jako instituci silně kritizoval. Říkal, že by její smlouvy neměly být jen soupisem paragrafů, ale měly by obsahovat i preambuli hovořící o tom, co Evropany spojuje, o evropské historii, o evropských hodnotách. Proto podporoval vznik „ústavy“ Evropské unie.
Domníval se, že EU dokáže ubránit kultury jednotlivých evropských národů před vlivy globalizace, jejíž unifikace mu vadila. Sám říkal, že není žádným euronadšencem, ale projekt EU považoval za důležitý.
K unii byl kritický už od svých prvních projevů v Evropském parlamentu v devadesátých letech a zůstal kritickým i v době, kdy se Češi v roce 2004 do Evropy vrátili.
Vybíráme citáty Václava Havla, které se týkají Evropské unie:
Národní státy a evropanství
„Cítím-li se být Evropanem, neznamená to přece, že přestávám být Čechem. Je tomu právě naopak: jakožto Čech jsem i Evropanem. Poněkud poeticky říkávám, že Evropa je vlast našich vlastí.“
V Evropském parlamentu, 11. listopadu 2009 (zdroj: idnes.cz)
„Evropskou unii nechápu jako nějaký monstrózní nadstát, v němž by se měla postupně rozpustit svébytnost všech přerozmanitých součástí Evropy, národů, států, etnik, kultur, regionů. Naopak: Chápu ji jako systematickou tvorbu prostoru, umožňujícího různým svébytným součástem Evropy rozvíjet se svobodně a po svém v prostředí trvalého bezpečí a pro všechny výhodné kooperace, založené na principech demokracie, respektu k lidským právům, občanské společnosti a otevření tržní ekonomiky.“
V Evropském parlamentu, 8. března 1994 (Projevy a jiné texty z let 1992-1999, s. 221)
„Není a nebude konec národních států, pouze se tyto státy sdružují a budou dál sdružovat a jednat v mnoha směrech společně. Sám technický a ekonomický vývoj si to prostě vynutí. Na druhé straně v době, kdy svět míří k neblahé unifikaci, může být konstituování různých menších společenství států a národů, které si jsou tak či onak blízké, jedním z nástrojů lepší obrany jejich národní či regionální identity.“
V Evropském parlamentu, 11. listopadu 2009 (zdroj: idnes.cz)„Na evropské půdy se musely rozpoutat dvě nejhorší války ve známých dějinách lidstva a Evropa musela do těchto konfliktů vtáhnout celý svět, aby nakonec pochopila, že tudy vede cesta jen do pekel. Velcí mužové, kteří stáli u zrodu evropského sjednocovacího procesu, pochopili, že tuto jedinečnou a bohatě členitou politickou entitu je třeba vnitřně strukturovat jiným způsobem, což mimo jiné znamenalo přesunout rozpravu o této strukturaci z bojišť do kongresových center.“
Prosím stručně s. 216„Evropa byla rozdělena násilně a uměle, a už proto se toto její rozdělení muselo dříve či později zhroutit. Dějiny nám tím hodily rukavici, kterou můžeme i nemusíme zvednout. Nezvedneme-li ji, pak velká šance na svobodně a v míru spolupracující kontinent může být promrhána.“
V Evropském parlamentu, 8. března 1994 (Projevy a jiné texty z let 1992-1999, s. 223)„Nezdá se mi, že by se jedinečnost obcí, měst, regionů, národních zvyklostí nějak z Evropy vytrácela. Portugalsko je a vždycky bude jiné než třeba Švédsko a Evropská unie či její orgány proti jedinečnostem rozhodně nebojují, ba někdy je dokonce svými normami ochraňují.“
Prosím stručně, s. 217Pokračování: „Ohrožuje-li dnes něco jakoukoli jedinečnost, pak to je soudobá civilizace jako celek. Vždyť dnes už málem nepoznáte, zda se ocitáte na letišti v Tokiu nebo v hale hotelu v Los Angeles nebo v hypermarketu za Prahou. Zestejňující a bezduchý civilizační tlak, který lze dnes cítit všude, i s jeho klamavým praporem zdánlivě nekonečného výběru ze zdánlivě nekonečné nabídky simulující rozmanitost, je samozřejmě velkým ohrožením všech jedinečností. Aniž si to uvědomujeme, jsme nenápadně zestejňováni a zároveň moderní technikou – dopravní i informační – stlačování k sobě. (…) Nemůžeme dost dobře bez výhrad tleskat této konzumní civilizaci a jejímu všudypřítomnému diktátu a zároveň svádět úpadek různých identit na Evropskou unii. Té lze vytknout pouze to, že dělá totéž co všichni ostatní: tomuto civilizačnímu diktátu, jehož nejznámější představitelem jsou nadnárodní korporace, podléhá.“
Prosím stručně. s. 217-218„Velikost myšlenky evropské integrace na demokratických základech tkví mimo jiné v tom, že tato integrace by měla – a jedině tak k ní může vůbec dojít – překonat svou herderovskou ideu národního státu jako vrcholu a smyslu národní existence a umožnit tak všem národům plně realizovat svou národní svébytnost v rámci občanské společnosti budované nadnárodním společenstvím. Velikost této myšlenky je v tom, že udusí démony nacionalismu, tyto hlavní strůjce novodobých válek, a že umožní národům žít v míru, bezpečí, svobodě a prosperitě dík tomu, že se vzdají něčeho ze svých okamžitých zájmů, aby za to pak byly mnohonásobně odměněny naplněním svých zájmů dlouhodobých.“
Vrcholné shromáždění Rady Evropy, Vídeň, 8. října (Projevy a jiné texty z let 1992-1999, s. 134)„Říká se ‚do třetice všeho dobrého i zlého‘. Demokratická Evropa si už nemůže dovolit třetí selhání.“
Vrcholné shromáždění Rady Evropy, Vídeň, 8. října (Projevy a jiné texty z let 1992-1999, s. 134)
Češi a Evropská unie
„V roce 1464 vyslal český král Jiří z Poděbrad velké poselství k francouzskému králi Ludvíku XI. s návrhem, aby se postavil v čelo ligy míru a svolal křesťanské vladaře k úmluvě, jež by na základě závazného mezinárodního práva zabránila válkám mezi členy jednoty a umožnila jejich společnou obranu. Zdá se mi, že vzešel-li jeden z prvních vážných pokusů o mírové sjednocení Evropy právě ze středoevropského prostoru, nebyla to vůbec náhoda. Jako tradiční křižovatka všech evropských konfliktů má právě tento region zesílený zájem na celoevropském míru a bezpečnosti.“
V Parlamentním shromáždění Rady Evropy, Štrasburk, 10. května, 1990 (Projevy z let 1990-1992, s. 156)„Nejsem si jist, že by rozšiřování Evropské unie a NATO probíhalo tak hladce, jak probíhalo, kdyby mu nepředcházela visegrádská spolupráce.“
Prosím stručně, s. 111
Evropské hodnoty a vlastenectví:
„Vše nasvědčuje tomu, že se nesmíme bát snít o zdánlivě nemožném, chceme-li, aby se zdánlivě nemožné stalo skutečnosti. Bez snění o lepší Evropě nikdy lepší Evropu nevybudujeme.“
V Parlamentním shromáždění Rady Evropy, Štrasburk, 10. května, 1990 (Projevy z let 1990-1992, s. 157)„Četba Maastrichtské smlouvy stěží získá Evropské unii skutečně zapálené příznivce, respektive vlastence, jako lidi, kteří budou tento složitý organismus zkoušet skutečně jako svou vlast či svůj domov. Má-li toto velké dílo vskutku vydržet a obstát, pak musí být daleko viditelněji tmeleno ještě něčím jiným než jen strukturou předpisů a norem.“
V Evropském parlamentu, 8. března 1994 (Projevy a jiné texty z let 1992-1999, s. 227)„Uvítal bych například, kdyby Evropská unie přijala svou vlastní chartu, která by jasně definovala ideje, na nichž je založena, smysl, který má, a hodnoty, které chce ztělesňovat. Je jasné, že základem takové charty by nemohlo být nic jiného než určitý mravní kodex evropského občana. Všechny mnohasetstránkové smlouvy, na nichž je dnes Evropská unie založena, by tak byly zastřešeny nějakým velmi stručným, křišťálově čistým a všem srozumitelným politickým dokumentem, z něhož by bylo komukoliv na první pohled zřejmé, čím Evropská unie vlastně je. Kdyby bylo zároveň ještě zřetelnější, které konkrétní osobnosti tento útvar reprezentují a jeho hodnoty ztělesňují a zaručují, bylo by to určitě také k jeho prospěchu. Pochopí-li obyvatelé Evropy, že tu nejde o nějaké anonymní byrokratické monstrum, které je chce omezovat, či jim dokonce upírat jejich svébytnost, ale jen o nový typ lidské obce, která jejich svobodu naopak významně rozšiřuje, pak se nemusí Evropská unie o svou budoucnost bát.“
V Evropském parlamentu, 8. března 1994 (Projevy a jiné texty z let 1992-1999, s. 229)
Hranice Evropy: Rusko, Ukrajina a Bělorusko v Evropské unii?
„Rusko způsobilo v minulosti mnoha národům a posléze celému světu hodně trápení mimo jiné tím, že nikdy přesně nevědělo, kde začíná a kde končí. Myslím, že Evropská unie by neměla tuto ruskou chybu opakovat a že by si měla brzy ujasnit, odkud kam chce či může sahat. Nedefinuje se totiž pouze hodnotově, definuje se i geograficky. Podle mne by měla být otevřena chybějícím západoevropských zemím, všem balkánským státům a ještě Bělorusku a Ukrajině. Tím by to mělo končit, nemá-li se z Evropské unie stát další OSN.“
Prosím stručně, s. 218„Rusko je evidentně samostatná entita, ohromná eurasijská říše, která má rozlohu téměř jako dvě Evropy dohromady. Tato entita by měla mít s Evropskou unií ty nejlepší partnerské vztahy, ale mluvit o jejím členství je nesmysl. To by celou unii rozviklalo a posléze rozbilo.“
Prosím stručně, s. 218
Kritika Evropské unie
Na otázku, jestli nemá ke směřování EU výhrady: „Mám výhrady velmi zásadní, ale úplně jiné než většina dnešních euroskeptiků“
Prosím stručně, s. 216„Mám intenzivní pocit, že Evropská unie se dnes nechává bez odporu vléct celkovým směřováním soudobé globální civilizace, to znamená, že její hlavní ideou je růst všeho, růst pro růst, tvorba zisku, zisku pro zisk a za každou cenu, rozkvět a blahobyt, leč bohužel naprosto jednodimenzionální. Dohnat a předehnat Spojené státy, to je přece hlavní dnešní cíl Evropy. Připadá mi to jako cíl velmi ubohý.“
Prosím stručně, s. 216„Dnešní Evropská unie mi připadá hrozně technokratická a materialistická. (…) Její identitu nemůže tvořit dohánění globálních ekonomických úspěchů či dokonce jen pokulhávání za nimi. Myslím, že má na víc. Může být přece příkladem nejen mírového a spravedlivého politického uspořádání v rámci jednoho kontinentu, ale i příkladem důmyslného a šetrného zacházení s vlastními tradicemi, vlastní kulturou, vlastní krajinou, vlastními zdroji.“
Prosím stručně, s. 217„Evropská unie trpí občas starou evropskou chorobou, kterou je sklon ke kompromisům se zlem, přihmuřování očí nad diktaturami, politika appeasementu nebo dokonce vstřícnost k totalitním systémům diktovaná hospodářskými zájmy. Myslím, že noví členové EU, kteří mají s totalitním systémem relativně čerstvou zkušenost, by mohli nebo přímo jsou povinni zastávat na společné půdě zásadovější stanoviska a EU v tomto směru trochu hlídat či vychovávat.“
Prosím stručně, s. 219„Nejsem žádný euronadšenec. Uvědomuji si jen ohromný historický význam toho, co dlouhodobě v Evropě probíhá. A na pozadí tohoto respektu k historickým faktům mi připadá jako celkem nicotná drobnost, bude-li společná ústava – a že dříve či později být musí, je jasné – přijata teď nebo za deset let a bude-li přijata v té či oné podobě. Já sám bych si ji ostatně představoval dost jinak, než jak vypadá to, co teď vázne. Myslím si, že by měla mít desetkrát menší rozsah, měla by být psána lidským, nebyrokratickým jazykem, měla by být srozumitelná tak, aby se ji mohly učit děti ve škole. V tomhle by mohla být Amerika Evropě vzorem.“
Prosím stručně, s. 216
Směřování Evropské unie
„Umím si představit Evropu jednadvacátého století jako konfederaci. Umím si představit, že některé dnešní struktury se promění jednou do orgánů takové konfederace, umím si například představit, že Rada Evropy bude jádrem její politické struktury, Evropské společenství její vnitřním motorem, bezpečnostní struktura, která vznikne na půdě helsinského procesu, jejím bezpečnostním rámcem či pozadím, propojujícím ji se severoamerickým kontinentem, umím si představit, že některé dnešní evropské instituce postupně do této konfederace vrostou a rozplynou se v ní, zatímco jiné budou trvalou součástí její členité vnitřní struktury.“
Shromáždění o evropské konfederaci, Praha, 12. června, 1991 (Projevy z let 1990-1992, s. 375)„Zdá se mi, že bezpečnostní vazba Evropy k severoamerickému kontinentu je a ještě asi dost dlouho bude nevyhnutelná, logická a historicky i geopoliticky zcela legitimní. Ale i když se časem ukáže, že tuto vazbu lze uvolňovat, i když se ze svazku aliančního změní jen ve volný svazek smluvní a i když třeba přijde den, kdy ztratí smysl, aby v Evropě setrvával poslední americký voják, nic to nezmění na duchovní, civilizační, kulturní, politické i ekonomické blízkosti Evropy a Spojených států amerických a Kanady a nic to nezmění na bytostné potřebě obou partnerů udržovat plodné spojení. Proto si myslím, že jakékoli kroky směrem k evropské konfederaci by neměly být myšleny nebo chápány jako pokus odtrhnout dva takto civilizačně propojené kontinenty od sebe či vrazit mezi ně klín, ale pouze jako snaha brát větší, přiměřenou odpovědnost za vlastní osud.“
Shromáždění o evropské konfederaci, Praha, 12. června, 1991 (Projevy z let 1990-1992, s. 379)„Úkolem Evropy už není a nikdy nebude ani vládnout světu, ani v něm násilím šířit svou představu blahobytu a dobra, ani mu vnucovat svou kulturu, ba ani ho poučovat. Jediné, co může být jejím smysluplným úkolem v budoucím století, je být co nejlépe sama sebou, to znamená vzkřísit a promítat do svého života své vlastní nejlepší duchovní tradice, a tím se tvořivě spolupodílet na tvorbě nového způsobu světového soužití.“
předávání Ceny Karla Velikého, Cáchy, 15. května 1996 (Projevy a jiné texty z let 1992-1999, Cáhy, s. 608)„Vzít pokorně a neokázale na svá bedra kříž tohoto světa, a následovat tak příklad toho, v něhož po dvě tisíciletí věří a jehož jménem napáchala i tolik špatného, může však Evropa asi jen tehdy, když se nejprve na chvíli zastaví a zamyslí se sama nad sebou. Tedy když naplní tím nejlepším možným obsahem pojem soumraku, kterému pří vděčí za své jméno.“
předávání Ceny Karla Velikého, Cáchy, 15. května 1996 (Projevy a jiné texty z let 1992-1999, Cáhy, s. 608)
Zdroje:
- HAVEL, Václav a Karel HVÍŽĎALA. Prosím stručně: rozhovor s Karlem Hvížďalou, poznámky, dokumenty. Praha: Gallery, 2006. ISBN 80-86990-00-1.
- HAVEL, Václav. Spisy 6: Projevy z let 1990-1992. Praha: Torst 1999. 80-7215-092-092-8
- HAVEL, Václav. Spisy 7: Projevy z let 1992-1999. Praha: Torst 1999. 80-7215-092-092-6
- HAVEL, Václav. DOKUMENT: Havlův projev v Bruselu k 20. výročí pádu komunismu. In: IDnes.cz [online]. [cit. 2016-11-17]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/dokument-havluv-projev-v-bruselu-k-20-vyroci-padu-komunismu-p4c-/zahranicni.aspx?c=A091111_164843_zahranicni_btw
[frontpage_news widget=“240″ name=“O Evropě“]