WhyEurope: Okurkové spiknutí

Existuje celá řada věcí, které můžete udělat s obyčejnou okurkou. Můžete za ni například kritizovat Evropskou unii.

Ještě před tím, než s tím začnete, měli byste znát celý příběh regulace okurek.

Regulace byla přijata v roce 1989. Po mnoha protestech byl zrušena v roce 2009.
Nařízení EU 1677/88 určovalo detailní rysy jednotlivých tříd okurek tak, aby s nimi mohli farmáři a zemědělci bez problémů obchodovat. Třída „extra“ byla definována určitým zakřivením, například.
Pro mnohé ale bylo nařízení symbolem přílišné regulace a nesmyslné byrokracie Evropské unie.

Proto by jednoho mohlo se zrušením nařízení v roce 2009 napadnout, že selský rozum zvítězil nad evropskou byrokracií a že „eurokrati“ konečně uznali svou chybu. To ale není až tak úplně pravda. Nařízení o okurkách mělo svůj specifický důvod a jeho původní myšlenka měla své opodstatnění.

Okurkové spiknutí – jak to doopravdy bylo

Nařízení o okurkách totiž bylo doporučením Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK OSN), čítající 56 států, a bylo slovo od slova převzato do legislativy Evropské unie.

Co se přesně stalo?

Bertel Haarder, bývalý ministr vzdělávání v Dánsku, odhalil pozadí vzniku tohoto nařízení ve své knize, která vyšla před 20 lety. Upozornil tam na skutečnost, že starost EU o okurky byla motivována podobnou regulací v Dánsku, pocházející z roku 1926. I po 60 letech ji Dánové považovali za užitečnou, proto navrhli, aby se stala závazná i pro ostatní členské státy EU.

Je to typický příklad aktu, který nemá původ v institucích Evropské unie (vzpomeňte si na žárovky).

Když v roce 1992 probíhalo v Dánsku referendum o podpisu Maastrichtské smlouvy a setrvání v EU, euroskeptici poprvé vytáhli právě nařízení o okurkách jako důkaz a prostředek odporu k další evropské integraci. Přitom regulace o okurkách pocházela z Dánska. Za účelem přinést důkazy o přílišné regulaci EU a nepotřebné byrokracii využili a zkreslili původní účel nařízení o okurkách. Mýtus o okurkách byl na světě.

Přestože byla regulace přijata zemědělskými podniky i farmáři, v roce 2009 byla zrušena – ne, protože by byla považována za neužitečnou, ale protože Evropská komise chtěla sebrat euroskeptikům jednoduchý cíl. Protože Komise věděla, že se lidé nebudou zajímat o užitečnost regulace a porozumění jejího zavedení, rozhodla se ji zrušit ve prospěch reputace Evropské unie.

V roce 2009 zemědělské organizace protestovaly proti tomu, aby byla regulace o „křivých okurkách“ zrušena a požadovali univerzální standardy
Z pohledu zemědělců byla regulace užitečná. Okurky o určité velikosti a určitém zakřivení je jednoduší převážet a balit. Zjednodušuje to přepravu na otázku, jestli můžete zabalit 50 nebo 100 okurek v jedné přepravce.
Pokud existuje společný standard, zjednoduší se volný obchod, jelikož je možné předpokládat určitý stupeň kvality u dováženého zboží, naopak určité standardy je nutné dodržet při exportu

Takže velmi žádaná regulace byla opuštěna kvůli veřejnému tlaku, protože si lidé mysleli, že Evropská unie přesáhla své pravomoci a zasahovala jim do života. Zrušení regulace byl paradoxní krok, protože jediní, koho se týkala – zemědělské podniky a farmáři – se proti zrušení regulace bouřili.

Sečteno podtrženo, nařízení, které bylo dotčeným byznysem považováno za užitečné, muselo být kvůli jeho zneužívání euroskeptiky v boji proti údajné přílišné regulaci ze strany EU zrušeno.

A to nejdůležitější na konec: okurky, které nespadají do žádné z definovaných kategorií, se nevyhazují, jen se s nim prostě nedá mezinárodně obchodovat. Dostanou se tak na pulty farmářských trhů nebo se z nich dělají tzatziki. 🙂

Autor: Benedikt Kau
Spoluautor: Mirko Moser-Abt

Myšlenka vzešla z poznámky Hanse-Christopha Schlütera

Český překlad: Lukáš Pokorný a Petr Štěpán

Tento text vznikl v rámci projektu WhyEurope (webové stránky, facebook). Pro stránku Nová Evropa text laskavě poskytl Mirko Moser-Abt, za to mu děkujeme. Původní text zde.