Paní Šichtařová ve svých blozích nelže. Paní Šichtařová jen neříká celou pravdu. Ano, dnešní EU není ta, do které jsme vstupovali. To je holt důsledek toho, že čas plyne dopředu, nestojí, ani se nevrací.Jeden (názorný) příklad za všechny.
Vezměte si rockovou kapelu. Konkrétní kapelu se čtyřmi členy. Všem se daří dobře, hudba šlape. Dokud nepřijde rozhodování o názvu. Bez názvu se holt nedá hrát, nemůžete přijít do klubu a říct: nemáme jméno, ale chceme hrát. 3 členové se shodnou na tom, že ten nejlepší název je Dirty Dildoes. Bohužel, kytarista si o tom názvu myslí svoje. Jak by mohl s něčím, co má název Špinavé robertky přijít před babičku, natožpak ji pozvat na koncert?!? Kapela tak další rok skládá do šuplíku. Nemají jméno, protože návrh ostatních tří členů vetoval kytarista.
Po roce přijde frontman s tím, že to tak dál nejde. I kytarista souhlasí: kapelu nezakládal proto, aby hrál jen ve zkušebně. Dohodnou se, že budou hlasovat většinově: holt, musí se pohnout dopředu. Dirty Dildoes jsou pořád na stole, ale vzhledem k odporu kytaristy se ostatní umoudří a vymyslí jméno nové: Sweet Vibrators. Bohužel, ani tohle kytaristovi nesedí, ale je přehlasovaný: všichni chtějí hrát, něco znamenat, ne se věčně hádat o to, jak se bude kapela jmenovat.
Kytarista tak má dvě možnosti: pokud jeho láska k rock ́n ́rollu dál trvá a srdce mu pořád bije pro hudbu, nezahodí dlouhá léta pilované skladby a vztahy s kamarády a pokračuje. Když se hlasuje ale o tom, jestli hrát v zaplivaném pajzlu, nebo vymazleném rockovém klubu, dá najevo, že očekává flexibilitu zase od ostatních.
Stejně to chodí v EU. Od roku 2009, kdy za souhlasu Česka vstoupila v platnost Lisabonská smlouva, se jednomyslné hlasování radikálně omezilo. EU do té doby většinou cvičila ve zkušebně, zatímco kolem běžely dějiny. Něco se muselo změnit. Došlo – za souhlasu všech zúčastněných – na dohodu o tom, že se musíme pohnout dopředu.
Tolik k nesmyslu, že „dnešní EU totiž není tou, do které jsme vstupovali“. Stejně jako všechny věci na světě, i EU se mění: od roku 2004 ovšem za naší přímé účasti a spolurozhodování. Žádné o nás bez nás. A pokud chceme nadávat, tak jedině na ty, kteří za ČR do Bruselu jezdí…
Teď ještě k tomu, jak jsme se stali beránky mezi deseti vlky. Tak určitě…
„Sladké vibrátory“ to měly jednoduché: frontman posbírá za koncert nejvíc podprsenek, ale jeho výška ani váha se prostě do hlasování nepromítají. Jinak je to v EU. Německo má 80 miliónů obyvatel, Francie podobně, je tu ale spousta států, které jsou desetkrát menší, geograficky a ekonomicky. V takovém manšaftu by prostě jednoduchá většina hlasujících nebyla spravedlivá: proto se zavedla tzv. „kvalifikovaná většina“, zase v duchu společně sledovaného cíle: nastavila se taková pravidla, aby nebylo jednoduché izolovat jeden velký stát, ale zároveň byly chráněny malé státy. Takže pohádku o beráncích si může paní Šichtařová nechat od cesty. Nic takového v tom není: ČR prostě nebyla schopná v otázce kvót prosadit blokační menšinu 4 států a tak pohořela. Tečka.
Ale pojďme ještě k dalšímu faulu paní Šichtařové: „šéf německých socanů Schulz vyhrožuje, není to žádné béčko = EU nás vydírá.“ Prdlačky. U paní manažerky překvapuje souběh hned několika argumentačních přešlapů: Schulz pochází z ekonomicky a politicky nejsilnější země, takže je automaticky ztělesněním „TAKOVÉ TÉ CELÉ zlé EU.“ Nesmysl. Jak to dopadlo po volbách v Německu, vidíme všichni: v předvolební kampani se i od našich politiků dozvídáme věci, které pak jen hnijí v politických hrobech. Celé se to má tak, že paní Šichtařová má prostě zálibu vykreslovat ČR jako „věčnou oběť mocností“, jako „východní zemičku, která odmítla poslušnost“, „vazala, který sklonil hlavu“. Jistě, možná se ona sama jako oběť vnímá – stovky úspěšných podnikatelů, vědců a mladých politiků to ale takto nevidí. Češi jsou schopný a pracovitý národ, který si v Evropě dokáže poradit. Jen se nesmíme opírat o lidi, kteří se s každým dílčím neúspěchem zaklínají národním komplexem. Ach ouvej, zase jsme to schytali od těch mazáků…svět je tak straaašně nespravedlivý.
No a písničku o tom, jak „dotace zmarasily všechno od silnic až po cyklostezky, krajinu a vlastně i porouchaný záchod u vás doma“, by bylo dobré ignorovat. Jenže nejde to: občané vesnic, které prostě z centrálního rozpočtu nemají peníze na nákladné opravy škol, hřišť, bazénů, chodníků, náměstí, čističek, ale i těch zatracených cyklo-teror-stezek to vidí jinak. Stačí se mrknou třeba do Nového Jíčína, kde vyčerpali za poslední 4 roky 236 miliónů Kč na projekty, ze kterých profitují hlavně obyčejní lidé (modernizace škol, sportovní hala, krytý bazén, revitalizace sídliště atd. atd.). Anebo si zajet do Itálie na venkov, kde se prostě na lokální úrovni nedostává prostředků na opravy a rekonstrukce té základní občanské vybavenosti….
Takže podtrženo sečteno, nenechte se lakovat paní Šichtařovou.
