Sjednocená Evropa není věcí poválečné éry. Řada myslitelů o ní snila a propagovala ji staletí před oběma světovými válkami. Připomeňme všem jistě známého propagátora sjednocení Evropy a českého krále Jiřího z Poděbrad, který v historii poprvé představil koncepci sjednocení Evropy bez role katolické církve. Byl to ale třeba i Jan Amos Komenský, kdo viděl nutnost sjednocení Evropy pro udržení míru a prosperity. Mezi další osobnostmi byli například Erasmus Rotterdamský, Immanuel Kant, Victor Hugo, nebo nám již známý Richard Coudenhove-Kalergi a především Tomáš Garrigue Masaryk. Mezi podporovatele sjednocení Evropy můžeme počítat i významného evropského vědce, který mimo jiné působil i v Praze, Alberta Einsteina. Ten se stal signatářem Manifestu Evropanům, který vznikl na přelomu bouřlivých roků 1914 a 1915.
Tento méně známý manifest vznikl v době, kdy naplno propukla první světová válka a Německo porušilo neutralitu Belgie. Němečtí vojáci tuto malou evropskou zemi zpustošili a dopustili se válečných zločinů. V roce 1914 při německých vojenských operacích a na jejich následky zemřelo přes 25 tisíc obyvatel Belgie, bylo zničeno taktéž 25 tisíc domů ve více než osmi stovce měst a vesnic a 1,5 milionu Belgičanů (tehdy pětina obyvatel země) muselo prchnout ze svých domovů. Evropa tím byla šokována, ale německá válečná propaganda se pochopitelně snažila vše zmírňovat. Vznikl proto takzvaný „Manifest devadesáti tří“, který, jak už název napovídá, podepsalo 93 význačných německých osobností a držitelů Nobelovy ceny. V tomto manifestu se signatáři bezpodmínečně podpořili německé válečné úsilí. Nicméně část z nich dokument podepsala buď pod nátlakem nebo dokonce nevěděli, co podepisují.
Jeden ze signatářů, německý astronom Wilhelm Julius Förster, záhy svého podpisu litoval a rozhodl se společně s psychologem Georgem Friedrichem Nicolaiem sepsat manifest, který vešel ve známost jako „Manifest Evropanům“. Text, který si můžete přečíst níže, podepsali pouze čtyři lidé – kromě zmíněných dvou akademiků také filosof Otto Buek a vědec Albert Einstein. Manifest zůstal nepublikovaný a na veřejnosti jej později zpropagoval právě Albert Einstein.
V textu signatáři vyjádřili přesvědčení „že nadešel čas, aby Evropa jednala jako jeden celek za účelem záchrany své půdy, svých obyvatel a své kultury“ a vyzvali k podpisu manifestu další podporovatele myšlenky sjednocení Evropy, které zabrání dalším krutým válkám. „Pro Evropany je ale nejprve potřebné najít společnou cestu, a pokud může být v Evropě nalezeno dost Evropanů, to znamená lidí, kterým není Evropa pouze geografickým konceptem, ale spíš srdci blízkou záležitostí, pak se musíme pokusit společně svolat unii pro Evropany,“ stojí v závěru textu. Zdá se, že některé myšlenky tohoto manifestu jsou nadále aktuální.
Bohužel, navzdory snahám nejen těchto mužů, ale například Panevropské unie Richarda Coudenhove-Kalergiho, se Evropa opět ponořila do krvavé války, ještě ničivější než byla první světová, a svou cestu ke sjednocení našla až v padesátých letech.
Manifest Evropanům (1914):
Zatímco nás technologie a doprava jednoznačně posouvají k faktickému uznání mezinárodní provázanosti vedoucí ke společné světové civilizaci, je pravda, že žádná válka ještě nikdy v historii tak hluboce nepřerušila náš kulturní předpoklad ke vzájemné spolupráci, jako ta současná. Možná jsme k tak zásadnímu poznání došli právě díky bolestnému přerušení kdysi silných vzájemných vazeb.
I když by nás takový vývoj událostí neměl překvapovat, ti z nás, jejichž srdce jsou zaujaty vzájemností naší civilizace, by měli mít obzvláštní povinnost bojovat za zachování těchto principů. Avšak ti, od kterých se takové přesvědčení očekávají – tedy primárně vědci a umělci – se doposud vyjadřovali tak, že zachování vzájemné provázanosti bylo znemožněno přerušením vzájemných vztahů. Jejich projevy se nesly ve vysvětlitelném bojovném duchu – ale nejméně pozornosti v nich věnovali právě míru.
Takové naladění nemůžeme omlouvat vášní pro národ; je to nedůstojné vůči všemu, co se doposud ve světě rozumělo pod pojmem kultura. Bylo by pohromou, pokud by se taková nálada měla univerzálně rozšířit mezi vzdělanci. Pohromou by to nebylo jen pro civilizaci jako takovou, ale také pro přežití národních států, samotné příčiny barbarství, jehož jsme svědkem. Díky technologii se náš svět zmenšil; státy rozsáhlého poloostrova s názvem Evropa se dnes jeví tak blízko jeden druhému, jako se navzájem jevily města každého středomořského poloostrova ve starověku. V potřebách a zkušenostech každého individua, založených na vnímání rozmanitých vztahů, směřuje Evropa – jeden by téměř mohl říct „svět“ – k jednotě.
Bylo by tedy konsekventně k tomuto od evropských vzdělanců očekávatelné, že se pokusí zabránit, aby Evropu potkal stejně tragický osud jako starověké Řecko. Má se Evropa také postupně vyčerpat a zmizet kvůli bratrovražedné válce?
Boj, který teď zuří, zřejmě nebude mít vítěze; zanechá za sebou jen poražené. Proto se zdá nejen užitečné, ale také naléhavé, aby se vzdělanci všech národů zasadili o to, aby se předpoklady budoucího míru nestaly pramenem budoucích válek. Evidentní fakt, že se vzájemná evropská provázanost rozpadla, by měl být hlavním důvodem pro vytvoření organického evropského celku. Technologické a intelektuální předpoklady pro takový krok stále existují.
Nemusím na tomto místě opakovat, jak by bylo možné takový nový pořádek v Evropě vytvořit. Chceme pouze zdůraznit, že jsme pevně přesvědčeni, že nadešel čas, aby Evropa jednala jako jeden celek za účelem záchrany své půdy, svých obyvatel a své kultury. Jeví se jako nezbytnost, aby všichni, kteří mají ve svém srdci místo pro evropskou kulturu a civilizaci, jinými slovy ti, které je možné označit slovy Goetheho jako „dobří Evropané“, začali společně konat. Neboť nesmíme vzdát naději, že jejich pozvednutý společný hlas nezůstane bez odezvy, obzvlášť když se mezi „dobrými Evropany zítřka“ nacházejí obecně uznávané osobnosti.
Pro Evropany je ale nejprve potřebné najít společnou cestu, a pokud může být v Evropě nalezeno dost Evropanů, to znamená lidí, kterým není Evropa pouze geografickým konceptem, ale spíš srdci blízkou záležitostí, pak se musíme pokusit společně svolat unii pro Evropany. Načež bude taková unie mluvit a rozhodovat. Za tímto účelem na vás apelujeme; a jestliže jste stejného přesvědčení a jste odhodláni propůjčit Evropě co nejdalekosáhlejší význam, žádáme vás o zaslání vašeho podpisu.
Wilhelm Julius Förster, Albert Einstein, Georg Friedrich Nicolai, Otto Buek
Překlad z angličtiny: Lukáš Pokorný
Úvodní text: Petr Štěpán
Zdroje:
- VEBER, Václav. Dějiny sjednocené Evropy: od antických počátků do současnosti. 3., dopl. vyd. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2012. Dějiny států (Nakladatelství Lidové noviny). ISBN 978-80-7422-183-5.
- Manifesto to the Europeans (odkaz zde)
- Wikipedia: Manifesto of the 93 (odkaz zde)
- Wikipedia: The rape of Belgium (odkaz zde)