O českém přispění evropské myšlence víme, že se jí věnoval už „husitský“ král Jiří z Poděbrad. Avšak málo se ví, že stejně o sjednocenou Evropu usiloval například Jan Ámos Komenský. Nicméně z hlediska historie evropské integrace je zřejmě nejzajímavější přínos T. G. Masaryka.
Stereotypní představa o Masarykovi říká, že náš první prezident usiloval o vznik českého národního státu, a proto chtěl zničit Rakousko-Uhersko. Masaryk ale nebyl nacionalista, sám striktně rozlišoval mezi vlastenectvím a nacionalismem a zcela stručně říkal „nejsem nacionalistou“. Dlouho se nestavěl ani proti Rakousku, jak vysvětluje legionářům ve své knize Nová Evropa. K boji proti habsburské monarchii ho donutilo její ideové podřízení Německu a filosofii, která pravila, že Čechům je potřeba rozbíjet lebky. Svým způsobem Masaryk bojoval proti ideologickému podhoubí, ze kterého se za několik desetiletí vyvinul Hitlerův nacionální socialismus.
Po vzniku samostatného Československa nebyl Masaryk s uspořádáním Evropy spokojen. Stál o vznik většího svazku států, počátkem třicátých let dokonce v rozhovoru s rakouským velvyslancem prohlásil, že by nejen pro střední Evropu bylo nejlepší, kdyby se opět obnovilo Rakousko jako federace. Prezident upínal své naděje k Malé dohodě i k myšlenkám Podunajské konfederace. S řeckými politiky zvažoval vytvoření pásu národů od Finska po Egejské moře. Nejzajímavější je ale jeho podpora ideje sjednocení celé Evropy.
Však je poměrně známý Masarykův citát z knihy Nová Evropa: „Skutečná federace národů nastane teprve, až národové budou volní a sami se spojí. K tomu směřuje vývoj Evropy“. Masaryk opravdu věřil, že jedinou budoucností Evropy je sjednocení. Doslova říkal „Evropa tíhne ke kontinentální organizaci,“ a že „lidstvo a Evropa směřují ke sjednocení“. Dokonce razil tezi, která se stala heslem současné Evropské unie – jednotná v rozmanitosti. Masaryk totiž řekl: „Evropa má být sjednocena, ale to neznamená, že má být jednotvárná. Naopak, vývoj spěje k rozmanitosti, k individualizaci.“
Masaryk nezůstal jen u slov. Několikrát mu bylo navrženo, aby se stal prezidentem „Spojených států Evropských“, ač ty samozřejmě nikdy nevznikly.
Masaryk se sám takové výzvy necítil hoden, říkal, že je příliš stár a že pro tak velké dílo nenazrála doba. Že by se měl věci ujmout někdo mladší. Přesto už od počátků existence Československa podporoval evropské integrační snahy. Nejpozději v roce 1922 se setkal s Richardem Coudenhove-Kalergim, v podstatě českým rodákem z jihočeských Poběžovic, který přišel s myšlenkou sjednocení Evropy. Svůj projekt nazval Pan-Evropa.
Ač Kalergi prožil dětství v Čechách, Čechem nebyl, dnes bychom o něm možná řekli, že byl Sudetský Němec, ale i tato definice je příliš nepřesná, Kalergi musel prchnout před nacismem. Sám se však narodil v Japonsku, jeho otec byl Rakušan a matka – Japonka. Dokazuje to, nakolik byla tehdejší střední Evropa rozmanitá.
Na T. G. Masaryka Coudenhove-Kalergi svým projektem na sjednocení Evropy zapůsobil, Masaryk mu zprostředkoval nezbytné kontakty mezi evropskými politiky. V roce 1923 vyšla první a stěžejní Kalergiho kniha Pan-Evropa, o rok později v českém překladu. Předmluvu k české verzi knihy sepsal náš pozdější druhý prezident Edvard Beneš.
Tím ale česká stopa v prapočátcích vzniku sjednocené Evropy nekončí. Masaryk Coudenhove-Kalergimu zajistil československé státní občanství a diplomatický pas. Československo bylo jedním ze tří států Evropy, který financoval Kalergim vytvořenou Pan-Evropskou Unii. Slibně rozvíjející se organizaci zastavil až nástup Adolfa Hitlera k moci, poté byla v Německu i Rakousku zakázána (původně měla organizace sídlo ve Vídni, kvůli nacismu se musela přesunou do Francie a později do Švýcarska). Hitler totiž o mírové sjednocení Evropy nestál – chtěl vytvořit velké Německo, kterému bude zbytek Evropy sloužit – a později ani Sovětům nehrála jednotná Evropa do karet.
I Coudenhove-Kalergi Masaryka prosil, jestli by se nezhostil vůdčí role ve vznikajícím panevropském hnutí a zda by se nestal „evropským Georgem Washingtonem“. Masaryk to odmítl, ale dodal, že pokud by byl mladší, za jednotnou Evropu by se bil do poslední kapky krve. Dodal, že takové aktivity přecejenom nejsou hodny prezidenta republiky. Přesto Richarda Coudenhove-Kalergiho nadále podporoval. Panevropská unie měla v době své vrcholné slávy na přelomu 20. a 30. let miliony členů a podporovatelů, v samotném Československu to byly tisíce lidí.
Je to zajímavý a ne zcela zanedbatelný přínos českého národa počátkům evropské integrace. Minimálně dva naši prezidenti (Masaryk a Beneš) podporovali a sympatizovali s myšlenkou na sjednocení Evropy a Coudenhove-Kalergi pocházel z českých zemí. Richard Coudenhove-Kalergi se sice nepočítá za „otce zakladatele“ Evropské unie, ale i na její vznik měl vliv, však to byl právě on, kdo navrhl, aby se evropskou hymnou stala Beethovenova Óda na radost a panevropská vlajka měla jistý vliv i na současnou evropskou vlajku. Je škoda, že o Masarykově proevropské aktivitě víme tak málo a je smutné, že Češi tak málo ví o tom, že v jižních Čechách žil člověk, který velmi ovlivnil chod Evropy.
Zdroje:
- http://www.cepsr.com/clanek.php?ID=160
- Masaryk, T. G.: Nová Evropa, stanovisko slovanské, Dubský : Praha 1920
- RICHARD N. COUDENHOVE-KALERGI. Pan-Evropa. 2. čes. vyd. Praha: Panevropa, 1993. ISBN 9788090003477.
- VEBER, Václav. Dějiny sjednocené Evropy: od antických počátků do současnosti. 3., dopl. vyd. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2012. Dějiny států (Nakladatelství Lidové noviny). ISBN 978-80-7422-183-5.
Článek původně vyšel pro časopis České pohledy.